Po náročné páteční časovce, kde Ivo spadnul, jak se později ukázalo dojel i s defektem na 11. místě. Se v neděli v 17:35 postavil na start hromadného závodu. I přes bolestivě naražená žebra, odřený bok a kotníkem, s ovázanou levou rukou se Ivo pustil do boje s náročným profilem a výborně připravenými soupeři. Ivo, pod vedením Pavla Buráně se dlouhodobě, s cílem jeho účasti na paralympiádě v Los Angeles 2028, kde bychom chtěli uspět v dráhových disciplínách, připravuje právě pro dráhové disciplíny. Kdo zná dráhové disciplíny a současný systém přípravy pro ně, ví, že se jedná o odlišný systém přípravy. Ivo především nabírá na síle a výbušnosti, které chceme prodat na dráze. Koncept přípravy se dá zkloubit se silniční časovkou, ale již ne tak dobře v silničním závodě, který vede nejtěžšími kopci, které Ivo v rámci para závodu jel. Již na startu bylo vidět, že silový závodníci nebudou mít příliš šancí s těmi lehkonohými, stvořenými pro právě tyto náročné kopcovité závody. Předpoklady se naplnily již v prvním kole po najetí do kopce, kde se záhy oddělila francouzská tříčlenná skupina doplněná o holandského závodníka. Marné snahy byli dalších věhlasných cyklistů, jakými jsou mistr světa Belgičan Vroumat, Australan Hicks, Angličan Robertson, ale také Iva, kteří díky speciální přípravě na dráhu neměli dnešního dne žádnou šanci. Vždyť i odstup Vroumanta od vítěze v cíli přes 6 minut mluví nejvýstižněji. Ivo napříč bolestem podal zodpovědný, ale hlavně bojovný výkon a cílem projel na 13. místě.