Třiadvaceletý cyklista Ivo Koblasa představil projekt, se kterým si chce říct v Tokiu 2020 o paralympijskou medaili. Nejen se zúčastnit…
Jen dva dny poté, co nejúspěšnější cyklista světových paralympiád, jednačtyřicetiletý český reprezentant Jiří Ježek oznámil v Praze, že příští rok v závodních pedálech bude jeho posledním, představil v Brně třiadvacetiletý Ivo Koblasa, minulý měsíc z čs. paralympijských cyklistů v Riu výrazně nejmladší (a výsledkově nejúspěšnější – v Brazílii 5krát do 8. místa), svůj nový projekt. Ze kterého může mít radost česká cyklistika i tuzemský paralympijský sport. Tvrdošíjný, neobyčejně cílevědomý závodník, se chce v příštích čtyřech sezónách na silnici nebo na dráze postupnými ataky na ME nebo MS připravit k medailovému útoku i na Paralympic Games v Tokiu 2020.
Není to vůbec samozřejmé. Ani pro Koblasu, závodníka Favoritu Brno, který už po dva roky medaile ze šampionátů přivážel. Přivezl by medaili i ze závěrečného klání na Paralympijských hrách před dvěma týdny v Riu, ze závodu pelotonu na silnici. O tom, že byl nejrychlejším mužem na cílové pásce mezi zdravotně hendikepovanými ktg. 2 není pochyb. Ale na rozdíl od MS na paralympiádě „dvojkaře“ pravidla nekompromisně sloučila do závodu o jedinou medailovou sadu s poněkud méně zdravotně hendikepovanými, a tak místo zlata má z téhle bitvy Koblasa jen uznání za 8. místo.
"Do Tokia 2020, kde to bude při paralympiádě asi zase takto složitější než při MS nebo ME, se musím připravit tak, abych vydržel k cíli i s těmi silnějšími. A tam je ještě přespurtoval nebo jim ujel," je si vědom Koblasa.
"Já po té paralympijské medaili opravdu moc toužím: pro přátele, partnery, sponzory, ale i pro sebe… Nechci si dávat menší cíl, když jsou k mání i zlato a hymna." Říká závodník, kterému kolo doporučili v šesti letech lékaři, jako prostředek rehabilitace po komplikované operaci hlavy – následku onemocněním dětskou obrnou.